Choďáček 1. březen, 11 hodin dopoledne.
Navzdory větru a dešti se scházíme pod Svinovskými mosty. Chvílemi leje, chvílemi s námi cloumá Ema, ale přesto odhodlaně vyrážíme na novou Choďáčkovskou výpravu.
   Tentokrát je našim cílem planetárium Johanna Palisy. Nasedáme na první tramvaj, která nás doveze až na Vřesinskou, odkud dále pokračujeme hezkou vilovou čtvrtí, pak lesem. Vychovatelka Katka pochod občas přeruší krátkým výkladem o trase nebo překážkovou dráhou. Slibovala nám pouze mírný kopeček... no nazdar. (Jak potom podle ní vypadá výstup na Mont Blanc?) Všichni se ale statečně drží a po příjemné procházce přicházíme k planetáriu. Odkládáme svršky a batohy do šatny, svačiny do bříšek a už je čas na první program. Promítací sál nás všechny na první pohled zaujal svým kopulovitým stropem, na kterém se za chvíli začínají objevovat první hvězdičky. Příjemná atmosféra, teploučko a téměř relaxační hudba způsobily, že si někteří unavení cestovatelé trošku schrupli, ale co na tom. Hlavně, že se všem program líbil. Po skončení prvního promítání se někteří šli proběhnout či projít, protože nám mezitím kupodivu vylezlo i sluníčko. A ti, kteří ještě neměli hvězdiček dost, si rychle našli poslední volná místa na mimozemšťana Uffa. Ve tři hodiny končí promítání a my vyrážíme k domovu. Samozřejmě vše stíháme, a tak se i s posledními sluníčkovými paprsky vracíme zpět do Svinova.


Šárka Juráňová