Nejsložitější bylo zabukování letenek a doladění cesty z Barcelony do Estelly, totéž při cestě zpět. Následovala řada e-mailů se španělskými lídry, kteří byli nesmírně ochotní a moc nám pomáhali situaci vyřešit. Nakonec jsme cestovali dvěma auty z Ostravy (hodní a ochotní rodiče žáků) do Prahy, odtud letecky do Barcelony, v Barceloně nás již čekal náš řidič taxi s cedulí DASA - SARKA a odtud do Estelly. Děti spaly a po dalších téměř 500-stech km (Barcelona - Estella) jsme byli na místě. Zde nás čekalo příjemné uvítání, občerstvení, ubytování a zasloužený nocleh.

   Druhý den a ve dny následující probíhal program, který pro nás španělští lídři měli perfektně připravený, s řadou zajímavostí a aktivit pro všechny děti. Každý večer jsme se všichni dospělí scházeli a dolaďovali vše potřebné na další den.

   Bylo neskutečné sledovat, jak se děti okukují a seznamují, jak se snaží "komunikovat" a domluvit v jazyce, který jim nic neříká. Vynikajícím nápadem bylo rozdělení všech dětí do skupin - dle barev. Každá skupina měla svou barvu, svého dospělého a kamarády z ostatních zemí. Tudíž někteří naši žáci měli vedoucího např. ze Španělska či Švédska a kamarády z těchto zemí a Dáša a Šárka měly taktéž "namixované" děti. Toto rozdělení mne nejdříve hodně udivilo. Říkala jsem si, jak se domluvím s handicapovanými dětmi v jazyce anglickém, když španělsky ani švédsky neumím a hlavně, jak se domluví naše děti? Co, když budou něco potřebovat??? Nakonec to bylo to nejlepší, jak jsme se mohli (dle barev) seznámit a vytvořit týmy, za které jsme bojovali při sportovních aktivitách. Bylo perfektní a velmi zajímavé, jakou roli sehrála barva! Například náš žák Peťa K. měl žlutou barvu a vedoucí této barvy byla paní Siv ze Švédska. Peťa k ní přišel, ukázal na svou žlutou barvu, pak na její žlutou barvu a hezky česky jí řekl…." jsi moje paní, máš žlutou barvu" a bylo všem jasno.

   Program byl opravdu velmi pestrý a zajímavý. V městě Estella byla celý týden našeho pobytu FIESTA, což je místní svátek. Samé atrakce, hudba, tanec, prostě neskutečná atmosféra. Místní občané tuto slavnost oslavují i tím, že jsou všichni oblečení v červenobílém, včetně červeného šátečku, který mají uvázaný kolem krku. Bylo to pro mne hodně zajímavé, jak všichni lidé byli červenobílí, včetně malých dětí a miminek. I my jsme byli slavnostně přijati paní starostkou města Estella na radnici a paní starostka nám všem uvázala šátečky. Fotky z této akce byly umístěny ve španělských novinách. Byli jsme přijati i na radnici v městě Pamplona, kde jsme byli na výletě.

   Jedním z největších zážitků byla návštěva místní arény. Když na plochu arény naběhly krávy a místní muži je dráždili a provokovali, krávy hrabaly přední nohou, hlavy skláněly k zemi a pak se vydaly provokatéry pronásledovat, nebylo mi moc dobře. Někteří dokonce předváděli akrobatické skoky přes běžící krávy. Ovšem nejsilnějším zážitkem pro mne bylo to, jak jedna z rozzuřených krav přeskočila ohradu a byla mezi diváky. Naštěstí jsme byli v bezpečí a vše dobře dopadlo. Poté jsme měli to štěstí, že jsme se vyfotili s místním "skokanem", který byl v aréně evidentně nejlepší. No, národní zvyky jsou různé. Ovšem zážitek to byl pro nás všechny neskutečný!

   K dalším velkým zážitkům patřila návštěva nádherného města San Sebastian. Město jsme si projeli místním vyhlídkovým vláčkem, kterému tu říkají "treinšušu" a nakonec jsme si šli alespoň smočit nohy do Atlantiku, a to hlavně my z české skupiny. Naší Kristýnce se dokonce podařilo "okoupat", neboť vlna byla silnější, než jsme všichni předpokládali. I tu se projevila super spolupráce a kamarádství, suché oblečky jí půjčila holčička ze španělské skupiny.

   Španělé nás všechny naučili píseň SUMMERCAMP, samozřejmě ve španělštině. Nejdříve nám to moc nešlo, ale nakonec jsme píseň všude zpívali - při čekání na autobus, v jídelně, prostě kdekoliv. Toto bylo dalším výborným komunikačním prostředkem všech. Například, když chtěli naši dva hoši komunikovat s ostatními, došli za nimi, začali zpívat a bylo to.

   Závěrečný večírek a loučení bylo ve znamení bohatého pohoštění, tance i pláče. Zde jsem si uvědomila sílu celé této akce. Všechny děti bez rozdílu národnosti i barvy pleti se objímaly, plakaly a byly smutné, že se jede domů. Nikdy jsem si nemyslela, že takovéto emoce budou naše děti tak intenzivně prožívat. Například španělská dobrovolnice Mária musela slíbit našim dětem, že za námi přijede do Ostravy a věřím, že to není nereálné. Taktéž jsem si uvědomila skutečnost, že naši žáci, byť mají kombinovaný handicap, jsou velmi schopní emočně prožívat a zvládat situace, které by se zřejmě nedaly ověřit jinak, než touto mezinárodní akcí. Je to například komunikace s dětmi jiných zemí, schopnost vykonávat aktivity i pod vedením úplně cizích a komunikačně odlišných dospělých, být schopni se naučit slovíčka v cizím jazyce a hlavně vědět, kdy je použít, být schopni se vypořádat s tolika novými skutečnostmi, s náročnou cestou, se zvyklostmi, které je nutno dodržovat, například úplně jiné třídění zbytků jídla, větší (zde nezbytná) samostatnost při veškerých aktivitách a mnoho dalšího. Pro mne to bylo velké obohacení v tom, že naše děti se mají stále co učit, stále mají mít vyšší cíle a nastavení vyšší laťky, opravdu na to mají!!!! Někdo může třeba namítat, že takováto akce nemá pro handicapované žáky význam (už jsem se s takovým názorem mnohokrát setkala, snad je to z neznalosti dané problematiky), ale věřte mi, tato akce byla velkým poznáním nejen pro všechny dospělé, kteří děti na cestě doprovázeli a byli to všichni lidé z oboru, ale SOMMERCAMP byl hlavně velkou výzvou pro naše žáky, kteří si prožili a ozkoušeli věci, které by si bez této akce neprožili. Zážitky jim nikdo nevezme a určitě to je pro ně velký posun v jejich integraci, o které se tolik mluví a mnohdy se už málo pro ni dělá!! Také se tímto mohou velmi přiblížit svým zdravým sourozencům a kamarádům, kteří dnes již běžně cestují po celém světě, ať již v rámci svého studia či poznávání jiných zemí, kultur a tradic. Tyto skutečnosti pro mne byly tím nejcennějším, co jsem si z cesty přivezla.

   Zde bych chtěla ještě napsat, že nám při přípravě této akce pomohly i dárečky, které jsme vezli pro ostatní děti a jejich vedoucí. Získali jsme propagační materiál od statutárního města Ostrava, které nám zajistila paní K. Zahrajová, další propagační materiály poskytl odbor regionálního rozvoje a cestovního ruchu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, a to díky ochotě pana N. Afany a propagační předměty, které poskytla společnost ArcelorMittal Ostrava a.s. ve spolupráci se Základní organizací odborového svazu KOVO Válcovny, které nám zajistil pan P. Slanina. Bylo to pro nás velkou pomocí a hlavně skvělá propagace našeho města a regionu . Bylo milé, jak nás oslovovali "OSTAVÁÁÁ". Chci dále poděkovat své kolegyni Šárce, dále paní Martě Michalákové, která mne s tímto návrhem oslovila, také kolegovi Daliborovi, který pro nás do Prahy přijel s paní K. Zahrajovou a trpělivě na nás čekali, neb letadlo mělo 4 hodiny zpoždění a dovezli nás bezpečně do Ostravy. Také bych ještě jednou chtěla poděkovat všem těm, kteří nám pomohli s propagačními předměty, dále pořádajícím organizátorům, ochotným rodičům a všem, kteří s touto myšlenkou přišli a dotáhli ji do úspěšného konce.

   Příští rok by se SUMMERCAMP měl konat ve Švédsku a ten další u nás. Snad to vše vyjde, laťka je dost vysoko.

Mgr. Dagmar Mazáková, ředitelka školy
Soukromá základní škola speciální pro žáky s více vadami, Ostrava, s.r.o.
Železárenská 880/5, Ostrava-Mariánské Hory
V Ostravě-Mariánských Horách 25.8.2009.