Dubnový Choďáček, se mimochodem konal na Den země 22. 4., byl od rána plný očekávání, co nám přinese aprílové počasí. Do poslední chvíle jsme se rozhodovali, zda uskutečníme plánovaný výlet do Jistebníku, nebo zcela změníme náš program a vyrazíme vlakem směr Opava-do Slezského zemského muzea. Nakonec jsme zvolili heslo „Co nás nezabije, to nás posílí“ a zůstali jsme u původního plánu – vyrazíme směr Jistebník!

   Když jsme byli kompletní výprava, vyrazili jsme po 8. hodině autobusem do Polanky, odkud vede příjemná trasa lesem, podél rybníků až do Jistebníku. Velká část cesty byla lemována tzv. medvědím česnekem, kdo chtěl, mohl si trošičku natrhat. Ta vůně kolem byla úúúžasnááá…

   Cestou chvílemi vykukovalo sluníčko, čehož jsme pak využili a posvačili své dobroty v přírodě. Sotva jsme si nasadili batohy na záda, obloha se najednou zatáhla a začalo pršet. Trochu deště, pak zase vítr-ale nám, turistům, to nevadilo, pokračovali jsme s úsměvem, i když trošku mokří, do cíle…

   Přibližně po dvou hodinách chůze jsme dorazili ke značce s nápisem JISTEBNÍK! Ještě pár sólových fotografií u rybníku a mohli jsme vyrazit do místní restaurace U Matěje… Dnes jsme neměli ani rezervovaný oběd, jelikož jsme nevěděli, kam nakonec pojedeme, tak jsme doufali, že i přesto nám náš požadovaný oběd připraví – paní byla velice ochotná a vše, jak jsme si přáli, přichystala! Smažáček, hranolky a kečup, čepovaná malinovka – paráda! A jako pozornost podniku nám na stoly donesla paní popcorn a když došlo na loučení, každému ještě dala lízátko!    Vlak nás pak dopravil zpět do Ostravy, kde už čekali rodičové… Přes veškeré obavy z počasí a malého zmoknutí byl nakonec dubnový Choďáček moc prima a já tímto děkuji kolegům Ivonce, Pavlovi a dobrovolnici Zuzce!

   …Honzíkovi Marynčákovi děkujeme za lízátka, která měl připravená pro všechny své kamarády a Honzíku, byl jsi dobrý turista, velká pochvala!

Zdenička