Den 1           Den 2           Den 3           Den 4           Den 5           Den 6           Den 7           Den 8         



Poslední koupání, poslední kávičky a zmrzlinky, oběd a cesta domů. Co napsat závěrem? Já jsem vždy moc ráda, když vše proběhne dobře a ve zdraví se vrátíme domů. Letos mi do Chorvatska volala moje maminka, nevěděla, že jsme u moře, tak jí říkám, jsme se školou v Chorvatsku a moje maminka na to: "PROSÍM TĚ, OPATRUJ TAM TY DĚTI" a já jsem si uvědomila, že mi to říká celý můj profesní život, ať ty děti opatruji. Já bych tu chtěla napsat, že na to opatrování nejsem sama, sama bych nic nezvládla. Tato práce je týmová a záleží na každém článku týmu. Jsem pyšná na to, že mám takové skvělé lidi ve svém týmu a nejen ty, kteří byli se mnou u moře, ale i ty ostatní, kteří zůstali ve škole a pracovali se žáky, kteří k moři necestovali.

Letos jsem přibrala i skupinku z chráněných dílen z Ostravy. Jelo 5 klientů a pan Oldřich Hanke. Jsou to již dospělí lidé, dva z nich jsou naši absolventi. Jsem moc ráda, že s námi byli a přímém přenosu jsem viděla, že i ty naše děti budou jednou dospělí a už to možná nebude tak snadné někam vycestovat a to z mnoha důvodů. Při zpáteční cestě za mnou přišla Evička, která patří do skupiny a řekla mi: "PANÍ DÁŠO, JSEM MOC RÁDA, ŽE JSEM S VÁMI MOHLA JET NA VÝLET". Co na to říct? Dojalo mne to. Jsem ráda, že se s námi dostali k moři, že je pan Hanke ochotný a jel s touto skupinou a věřím, že třeba i naše děti budou mít v životě to štěstí, že je někdo vezme na výlet až budou dospělí....

Nějak jsem se rozepsala. Tak tedy, velký dík všem mým úžasným kolegům. Moc děkuji, vážím si toho a na závěr posílám Zdeniččino srdíčko od moře a připíjím na šťastné cesty a šťastné návraty.

Dáša